Snílek a grafoman

19. července 2017 v 23:15 | Mia Leo |  Moje maličkost

Asi by se na začátek hodilo představit. Nebudu říkat své pravé jméno a už vůbec ne příjmení. Jsem jen jedna z v davu. Jedna z vás. Možná byste mě přehlédli a možná také ne. Ostatně mě na tom zase až tak moc nesejde. Pokud jste se však rozhodli pohodlně usadit a číst dál tyhle řádky - tohle jsem já.


1. Kdysi jsem v jedné knize četla, že všichni zrozenci lva jsou afektovaní. Ta kniha byla slaďák, a i když to moje z většiny rocková a metalová dušička nerada přiznává, občas na těchto věcech ujíždím. Jinak ale čtu celkem hodnotnou literaturu. Vážně. Mojí knihovničku plní samá zvučná jména.

2. Já však nejsem afektovaná ani efektovaná, jsem ochotná přiklonit se ke slovíčku defektovaná (stále nic?), ovšem obvykle jsem jen melodramatická. A i když většinový introvert, stále mám své lví chvilky, kdy na sebe strhávám pozornost svou schopností přehánět a dramaticky u toho máchat rukama. Někde jsem četla, že lidé s výraznou gestikulací jsou upřímnější, tak nevím, na co si stěžuješ, mami!

3. Mám hned několik talentů. Prvním z nich je prokrastinace, kterou jsem na vysoké škole povýšila o několik levelů. Myslím, že ani profesoři nechápou, jak jsem se mohla dostat do dalšího ročníku. Někdy je mi to samotný hloupý. A pro ty, co tomuto slovíčku nerozumí - prokrastinace je jistě krásné a učené slovo, ale v překladu do obyčejné lidské řeči znamená, že jste líní jako vši.

4. Druhý talent je přibírání. A i když si to nerada přiznávám, ručička váhy už překročila tu pomyslnou hranici mezi normální váhou a nadváhou. BMI je v tomhle striktní. A já také. Už se nevážím.

5. Přibírání totiž úzce souvisí s neustálým omezování se v jídle a chozením do posilovny. Ano, chápete správně. Do posilovny nechodím a přežírám se jako prase, ale občas se podívám na nějaké fitness video a posilovna je v plánu na podzim. To se také počítá, ne?

6. Moje největší slabost je inteligence. Ráda si myslím, že nemám v hlavě jen nastláno, takže pokud se mě pokusíte přesvědčit o opaku, pravděpodobně se začnu chovat jako malé dítě, co mu někdo vzal jeho oblíbenou hračku. Upozornění na defekty ve vzhledu snáším pouze s mírnými obtížemi, takže buďte tak hodní a pokud už máte tu potřebu, urážejte třeba mé zuby. To jsem schopná vydýchat.

7. Politické debaty většinou nevedu. Jsem v tomhle bohužel více méně ignorant a moc tomu nerozumím. Ale slibuji, že do voleb si všechno nastuduji. Teda… snad… Minimálně to mám v plánu.

8. Na něco však názor přece jen mám. Podle mé rodiny jsem sluníčkář, tudíž podle většiny národa... no, nebuďme sprostí. Já na to mám mnohem prozaičtější názor, nejsem totiž rasista, homofob a dokonce ani antisemitista a celá ta kauza je jen zbytečně nafouknutá bublina. Třeba se pletu, ale v zájmu nás všech byste i vy měli doufat, že ne.

9. ! VAROVÁNÍ MINISTERSTVA SPRAVEDLNOSTI: Pokud si výše zmiňovaná osoba už na něco vytvoří názor, nemá cenu se s ní hádat. Musíte ji utlouct přesvědčivými argumenty, abyste předešli zbytečné hysterii a ani tahle taktika není zaručená. V případě, že se s ní dostanete do křížku, je možné, že se vám nikdy neomluví (přemůže se pouze ve výjimečných případech), ovšem odpouští poměrně rychle a omluvu nevyžaduje ani po vás.

10. Proti odsuzovačným lidem vedu svojí osobní revoltu. Oblíkám se a líčím jak chci. Obvykle přesně naopak, než se v našem malém městečku sluší a patří, protože ta sukně je přece příliš krátká, tričko průhledné a červená rtěnka pak přímo pobuřující. Poslouchám hudbu, jakou chci a obecně jsem nerada, když mi někdo mluví do toho, co musím nebo nemusím. Musím jenom umřít.

11. Jinak jsem celkem vychovaná. Sama se někdy přistihnu při tom, jak mi mé vysoké morální cítění a snaha ostatním neublížit nebo neudělat něco, co bych si později vyčítala, komplikují život. Ale alespoň se za sebe v důležitých věcech nemusím stydět. Většinou. Pokud mě neovládnou emoce.

12. Někdy zbytečně riskuji. Mám ráda adrenalin. Proto mě možná potkáte v temné uličce, kam jiní po setmění raději nechodí. Kdysi tam totiž unesli nějakou holku. Alespoň se to traduje. Pud sebezáchovy snad ale také vlastním. Do auta k vám nenasednu ani v případě, že máte drahý kabriolet s elektronickou střechou a venku vydatně prší, a dokonce ani když musím táhnout několik kilometrů dvacetikilovou cestovku, protože se rozbil autobus a já odmítla čekat hodinu na další. Ne, díky. Bydlím kousek. A už vůbec ne, pokud máte černou dodávku, cizí poznávací značku a vypadáte podezřele. Tímto vás pozdravuji, pánové.

13. Riskuji i svým životním stylem. Kouřím cigarety a podobně vydatnou stravu nedopřávám jen plicím, ale také žaludku. Pravidelně totiž jím potraviny, na které mám intoleranci. Chtěla bych přestat s obojím, ale nemám na to dostatečně silnou vůli. Asi potřebuji, aby mě někdo podceňoval. Tak jsem před více než dvěma lety přestala jíst maso.



14. Vůbec jsem občas až moc hrdá. Za tím, že odpouštím rychle, si stojím, ale také si vezmu tu tašku sama a už vůbec si nenechám pomoct do schodů, přestože mám na noze nechodící sádru. Ne, nejsem feministka, a ještě jednou to řekneš, tak se naštvu. Skříňku si totiž klidně opravit nechám. Jsem levá jak šavle. My ženy jsme totiž emancipované pouze v případě, že se nám to hodí.

15. Občas chci udělat něco bláznivého, ale kromě mé divnosti zase až tak bláznivá nejsem. Většinu věcí kvůli svému nikdy nekončícímu strachu neudělám. Jsem prostě neskutečný posera a ještě větší snílek.

16. Umím být zlá. Jeden známý mě kdysi obvinil, že někdy nesnáším lidi. Není to pravda, jen se tak občas tvářím. V kombinaci s mým sarkasmem jde o výkonný repelent proti všem, co se mi cpou do osobního prostoru nebo by se o to chtěli pokusili. Někdy mám zase jen mlčící náladu a vyjde to na stejno. Prostě jsem podle nich naštvaná. Tečka. Je jedno, že jen přemýšlím nad tím, co si dám k obědu. A jindy jsem také smutná, ale možná s vámi jen nechci tancovat nebo se soustředím na hudbu, co hraje.


17. Jsem náladová, takže v jedné chvíli usměvavá a schopná bavit se s kýmkoliv, zatímco v té druhé nechci mluvit vůbec. Někdy se mi chce brečet. Jen tak. Jindy se směju, protože prostě proto. Mamka mi kdysi vyčetla, že se se mnou dá mluvit, jen když chci. Asi na tom něco bude, i když bych to nikdy nepřiznala nahlas. V pubertě už nejsem.

18. Zpívám si a to to vůbec neumím. Jsem taková bláznivá Viktorka. Zpívám si i za bouřky. Splav nemáme. Zpívám si, protože vždycky někdo řekne něco, co mi připomene nějakou skladbu. Je to jako mé osobní prokletí a dar zároveň. Pro okolí pouze prokletí.

19. A lidi někdy taky nesnáším, přestože normálně nelžu, poněvadž jsem příšerný lhář a každý to na mě pozná. Nesnáším je ve chvíli, kdy se těším z brigády domů a někdo přijde těsně před zavírací dobou a vykládá si se mnou jak se starou známou. Ne, opravdu mě nezajímá, že v severních Čechách máte pěknou zahrádku, ale budu se usmívat, aby vám to tak alespoň připadalo. Hlavně moc nemluvit. Celkově v práci doufám, že ze svého hlásku jako konipásku nikdy nezkaramelizuji. Až tak sladká, i když se tomu věří jen těžko, totiž většinu pracovní doby opravdu jsem.

20. Mám také jedno velké tajemství. Umím být perfektně naivní. Stále lidem věřím a neustále je nějak omlouvám. Někdy jsem ochotná bavit se i s patologickým lhářem, přestože už dávno vím, že mi lže a jako bonus je tak trochu děsivý. U většiny přemýšlím nad souvislostmi a snažím se lidi vidět plastičtěji. Nechci je hned odsoudit. Ty jsi měl tu smůlu, že jsi byl děsivý a po těch pár hodinách k mé kamarádce i pořádně majetnický, ale pozdravuj Jakuba Prachaře, a jestli ho znáš, tak také toho kluka, co jsem tehdy potkala na Silvestra a on mi tvrdil, že je manažer od Kabátů. Vím, že jsem to ani jednomu z vás neřekla, ale zase tak hloupá, abych neprokoukla vaši lež opravdu nejsem. A tvrdit, že tvoje snoubenka zemřela a pohřbívat tak za živa úplně cizí holku, je fakt ubohý.

21. Asi nikdy nebudu princezna, přestože v davu mnoha lidí si někdy připadám jako malá křehká holčička. Jinak ale miluju hokej, růžová se v mém šatníku objevuje spíše sporadicky, pravděpodobně se v luxusní restauraci ztrapním svým stolováním a mnohem větší radost mi uděláte, když mě pozvete na pivo než do wellnessu. Šatičky a sukni nosím hlavně proto, že mé postavě ve tvaru hrušky lichotí víc než šortky, ale někdy na ně mám opravdu náladu.

22. Pro všechny ty, co nejsou v mé kůži mám také jeden vzkaz. My, co působíme nafoukaně, jsme obvykle ty největší hromádky mindráků. Tak jen abyste to věděli, až nás příště zase osočíte.

23. A protože jsem jako každý sebestředný lev překročila své šťastné číslo. U maturity jsem osudu (nebo jakkoliv to chcete nazývat) slíbila, že to bude 13, tak tedy třináct. Rozhodla jsem se dotáhnout to až ke dni mého narození. Coby ranní dítě na přelomu raka a lva si totiž stále namlouvám, že mám i nějaké račí vlastnosti, tudíž jsem šťastná, že jsou v mém životě i další lidé, co to vidí. Vážně nejsem jen osina v zadku, i když všechny ty z vás, co se se mnou stále ještě bavíte, nesmírně obdivuji. Já bych se totiž už dávno kopla do prdele. Tak roztomilá umím být.


Každopádně nebuďte jako já poserové, ať potom doma nebrečíte do polštáře. Najděte na sobě i nějaké dobré vlastnosti. Mě to trvalo dlouho. A jinak si dělejte, co chcete. Je mi to vlastně jedno, pokud mi nepřijdete zase vyprávět o své parádní zahrádce v momentě, kdy se těším na své podvečerní cigárko po cestě domů a světlem na konci tunelu mi je rozečtená knížka a postel.

Hlavně ale buďte šťastní, protože být šťastný je strašně subjektivní pocit a může to znamenat cokoliv. Já to pokaždé naprosto pateticky přeji svému o rok staršímu já v mailu k narozeninám. Nemůžu se dočkat, až přijde.

A pro zatím...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Denda Denda | Web | 29. července 2017 v 9:22 | Reagovat

Boží písničky ♥ Na obou si ujíždím už pěkně dlouho :D

2 Mia Leo Mia Leo | 7. února 2018 v 17:22 | Reagovat

[1]: To já taky. Je to klasika. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama